Klíče

Motto: Láska začíná láskou.

"Ahoj Dane." ozývalo se ze všech stran, když přišel na trénink. Všem odpověděl a šel se převléknout. Hned potom vyběhl na parket a začal se rozcvičovat. Přišla k němu Marta: "Vypadáš divně, zase problémy s Terezou?" "Jako bys ji neznala." "Je mi to líto, opravdu." "Nech to být a pojď tancovat - samba nám moc nejde."odpověděl Dan a vedl Martu na parket. Měl rád Terezu a byl nešťastný, když se hádali kvůli Martě. Její žárlivost se občas stávala nesnesitelnou. Cítil, jak se od sebe oddalují a nemohl proti tomu nic dělat. "Tak Dane, dávej přece pozor, už potřetí jsi mi šlápl na nohu." "Promiň, trochu jsem se zamyslel, nezlob se." "Já se nezlobím." řekla Marta a znovu se dali do tance.
Po tréninku šel Dan domů oklikou. Chtěl si ještě popřemýšlet. Byla už zima, sníh křupal pod nohama a hvězdy se kouzelně třpytily. Přemýšlel hodně o Terezce. Myslel na to, jaké to s ní dřív bylo krásné a jaká je teď. Nedokázal si vysvětlit tu změnu. Cesta mu uběhla rychle a tak opustil své myšlenky, navečeřel se, umyl a šel spát.
Černé myšlenky zmizely s úterkem a byla tu středa. Ráno jako malované. Pohled z okna na bílou pláň táhnoucí se až k obzoru byl okouzlující. Ve škole to byla středa jako každá jiná. Odpoledne se cestou ze školy stavil u Terezky, ze které ta žárlivost přes noc trochu vyprchala. Šli se projít k řece s Jane. Jane byla Terezčina fenka irského vlkodava. Po hodince chůze začalo pršet, a tak zašli k Terce na čaj.
Ve čtvrtek šel Dan, jak bylo jeho zvykem, hned ze školy na trénink. Hned na začátku se dozvěděl, že v sobotu pojedou s Martou do Hradce na soutěž v latinsko-amerických tancích. Zopakovali si sestavu do samby a pokračovali v sestavě rumby. Dnes trénink trochu protáhli, propracovávali každý pohyb, aby se v sobotu umístili co nejlépe. Dohodli se, že se v sobotu sejdou až na nádraží.
Pátek proběhl jako každý jiný a byla tu sobota. Ráno si Dan připravil věci na soutěž a stavil se u Terky, aby ho nehledala, že přijede vlakem o půl osmé.
Hned po obědě se vydal na cestu. Ve vlaku ještě s Martou probrali poslední detaily a asi ve třičtvrtě na dvě odcházeli z nádraží do sokolovny, kde se soutěž odehrávala. V šatně si Marta k Danovi schovala klíče a řetízek, aby to tam, jak bylo jejím zvykem, zase nezapomněla. Převlékli se a nastoupili na parket. První takty, první kroky a už se otáčeli ve víru tance. Dopadlo to dobře. Skončili na druhém místě. Protože měli ještě chvíli čas, šli úspěch oslavit do blízké kavárny. Sotva dojedli ovocný pohár, už museli pospíchat na vlak.
Doma na nádraží čekala na Dana Tereza. Rozloučil se s Martou a ruku v ruce s Terezou vyrazili k domovu. Opět se v ní probudila žárlivost. Když doma popíjeli kávu, zazvonil zvonek. "Ty někoho čekáš?" zeptala se Tereza. "Ne, nevím, kdo by to mohl být." odvětil Dan a šel otevřít. Byla to Marta "Nerada ruším, ale naši jsou v práci a já si zapomněla klíče u tebe." "No jo, máš pravdu, nevrátil jsem ti je," omlouval se Dan a vyndal z kapsy klíče i s řetízkem. Přišla Terka: "Tak pojď dál, já už jsem na odchodu." řekla ironicky. "Nech toho." snažil se Dan zabránit neštěstí. "Mlč,s tebou jsem skončila." řekla a zmizela z dohledu. "Tak pojď dál." řekl Dan Martě. "Můžu?" "Uděláš mi tím radost." Vešla dovnitř. "Dáš si čaj nebo kafe?" "Díky, čaj," řekla a sedla si do křesla. Uvařil čaj a přisedl si k ní. "Je mi líto, co se stalo." snažila se omluvit. "Stejně by k tomu došlo, dříve nebo později." mávl rukou Dan. Povídali si o dnešní soutěži a rozebírali každou chybičku. Náhle Marta změnila tón: "Lhala jsem ti." Odmlčela se: "Nelituji, co se stalo, právě naopak." Znovu se odmlčela: "Nevím, jak začít." Dan upil ze šálku a Marta pokračovala: "Jsi mi sympatický a jediné, co mi bránilo, abych s tebou začala chodit, byla Tereza." Domluvila a sklopila oči. Pohladil ji po vlasech a usmál se na ni. Pomalu zvedla hlavu a pohlédla mu do očí. Něžně ho objala a políbila. Bylo jim spolu krásně. Mlčeli a dívali se na sebe. Jejich rozjímání přerušily až hodiny odbíjející půl desáté. "Je mi to líto, ale budu muset jít," špitla Marta. Vyprovodil ji až domů. Rozloučili se polibkem a Dan odcházel kouzelným zimním večerem domů.