Samota

Je časem i prostorem
Kde pouhé vydechnutí
Stává se slovem
Křičícím po vzpomínkách
Narážejících do hranic
Které možná nikdy neexistovaly
Jen proto, aby ozvěna nespala
A prohlubovala otevřené rány
Rány co přestávají bolet
V kontextu času
Co zbývá než otevřeš dveře
A vyjdeš ven