Jedinou větou mi rozebrala svět

Stojím opřený o zábradlí.
Chvěje se.
Kdosi jde nahoru.
Dívám se jí do očí a přemýšlím.
Přemýšlím o tom, co řekla.
Jaký to mělo význam?
Hraje si se mnou?
Myslí to vážně?
Je krásná.
A já mám strach.
Strach z toho, že to dokáže.
Možná.
Jedinou větou mi rozebrala svět.
Je si toho vědoma?
Ano, určitě ano.
Líbám ji na rozloučenou.
Jako vždy.
Odcházím.
Nevnímám okolí.
Stále slyším tu její větu.
- Teď ještě ne, ale jednou tě dostanu.